KAVKAZŠTÍ ZAJATCI – Rakeťáci naší doby |
Napsal uživatel Bára | ||
Pátek, 07 Říjen 2011 20:20 | ||
PÁRT VAN„nanánanánánána. byl sem rakeťák, rakeťák, príma rakeťák... znal sem každou dýzu, byl sem tvrdej, ale fér, teď si rány lížu, a jsem stár...“ s hymnou kavkazské polární výpravy nejspíš přišla lbc-jbc sekce. ať už to byl kdo chtěl, s písní na rtech se husté vlnky vrstevnic kořily jedna bázeň. a to nejen na elbrus, ale i do stanu (inogdá, gdyš se trefilo a byl postaven), nebo na stupínky fešných tureckých hajzlíků. ÚDOLÍ ADYL SU A RUSKY KRUTÁ PRAVDAletiště šeremetějevo, 31.7. odpolko, v nohách mám po měsíční bajkalské rybožranici, vytřásání špíčků v místních uazíkách a neabsolvovaných soběslibovaných ranních džogingů dva výstupy na pik ljubvi 2122 m a jeden na svatý nos do asi 1300 metrů... no nic moc... ale netruchlím, zapíjím báltikou semjórkou za osm pětek, vyzvedávám palubní talóny a čekám na lenina se špicálem – zbytek už válí šunky (a vodku v puse) v minvodách na vokzále a za úkol mají nakoupit jídlo pro deset horokrků na 2 neděle. sem z toho trochu nervéz, a tak se jim v jedné esemesce snažím vyjmenovat vsjo, čto nádo, limonádo... všecky hlavní produkty, ale bezmnožstevně. a hlavně nezapomeňte hajzlpapír!!! (jako bych tušila, jak nedostatkovým zbožím bude!) NÁBĚH NA ELBRUSdalší den ráno pobíhám jako cvičená vopička, co spadla z morény a lajny cuzámen. registrace nejsou hotové, majitel nikde a prý tu ani dnes nebude. komplikace, co má další komplikaci (brazíííl). účetní v alplágru sice je přítomná, ale nic neví. naštěstí je tam taky můj oblíbenec – řidič aslan, kterej je ochotnej a všecko nám obvolá. domluví. zařídí. při představě výkysu na tomhle místě, byť jen o hodinu navíc, se snažíme v rámci tradičně megavelkého balení udělat vsjo proto, abychom už dneska vyrazili na elbrus. zatím je pěkně, ale počo se může každou chvílí zkazit. TO BE CONTINUED...nanánánánánánánááááá... to sem měl říct já, rakeťák...
DISCO ELBRUSráno po výstupu na elbrus je rozbolavělé, leč slunečné. tělo hlásí, že jsme včera možná trochu někam šlapali... vstáváme v osm, po 15tihodinovém spánku (doma bych z takového vyvalování nejspíš umřela vyčerpáním, tady si ho maximálně vychutnávám). jiřík nám ukazuje místo, kam šel v noci srát (potok) a ať tam teda jako moc nenabíráme vodu. (ale co, večer si v ní už krejčus umyl nohy-hlavu-další orgány, čajna zupka s příchutí šamponu nás tedy neminula.) smecta ani můj léčivej bombónek evidentně nezabraly, takže uvidíme, co s ním dál. dole dál. stejně tam musí. jako my všichni. V BEZENGI JSOU JEZINKI?ještě než začnu pokračovat s dobrodružným, a konečně aspoň trochu lezeckým vyprávěním, poznámka na okraj: nechápu, ba přímo ně ponimáju, proč se v češtině zažil výraz bezinki. (poprvé jsem se s touto podivnou transkripcí setkala u klesla a jeho taky z této čepičárny podezřívám.) bezengi jsou prostě i přes ákání, ókání a redukci éček bezengy (podle správné výslovnosti s oslabeným “e” v první pozici něco jako “bi/ezěngi”): v balkarštině to znamená “ustupující ledovec” (быз, буз.... led / ызы, ынгы.... stopa), čerkesky by to byla země čerkesů (бизники), popřípadě turkotatarsky název starodávného plemene (бызынг). ale jezinki bezinki v tom teda nikde nevidim, leda že by bezinki ustupovali před alpinístama, co do nich chtěj zaseknout jen dva piklíčky... VSJE ČECHI DOMOJ!v sobotu ráno vysušíme s leninem norsfejsáckej stan, vyšórujem ho aromaubrouskama (aspoň k něčemu mi tu jsou) a běžíme dolů, mačkáme slzu v glazu, máváme, fotíme...
|