| NoFuckingHelikoptr Team pod palbou dolomitu |
| Napsal uživatel Pyšek Jiří | ||
| Pondělí, 19 Září 2016 13:08 | ||
Pinokio zůstal doma a mě začala měknout stolice, když mi bylo oznámeno, že lezu s Honym, kterej si dá na rozlez Comiciho a pak zkusí Brandlera. Naštěstí Hony draftoval Jonáše, kterej za prvý umí lízt, ale taky vlastní skorododávku, takže jsme s jeho účastí všichni souhlasili.  00 - Dulferův k...  01 - 1. Délka D...
Přijeli jsme pod Cimy v sobotu nad ránem. Předpověď na víkend slibuje odpolední deště a nějaký bouřky, takže je kempovací parkoviště skoro prázdný. Vybalil jsem nový hejblátka blejskátka od DMM, ze kterejch mám takovou radost, že to sem musim napsat, a začali jsme se s Gandalfem škrábat sutí k nástupu Dülferova koutu. V průvodci se píše, že tahle cesta dlouho schne. Je to pravda. Po moc hezkým V lezení štanduju pod sprchou na začátku kouta. Odjistím Gandalfa a sklouzáváme i s okolníma skálama dolů. Hony s Jonášem se prošli v prvních třech dýlkách Comiciho. Hony řikal něco o tom, že už to měli vylézt, když už byli tak vysoko, a taky o tom, že je v tý severce nechutná zima. Déšt, který v podvečer opravdu přišel, nás zahnal do auta a donutil nás vypít asi polovinu zásob piva.
 02 - Krásný rán...  03 - Krásný odp...  04 - 3 modelky Jelikož s Gadalfem nejsme v horách žádný nezkušený ořezávátka, ba právě naopak, postavili jsme si stan v jediný louži, která na parkále byla. To nás ale rozházelo jen trochu a šli jsme se rozpinkat do něčeho těžšího kratšího. Po první dýlce za 6a nás zastihla rychlá silná sprška. Když sem utíkal ještě se sedákam na sobě a s lanem jen tak zamotaným okolo krku do chaty pod skálou, víc než totální 1roupami mě štvalo, jak se budou Hony s Jonášem škodolibě smát. Druhá dvojka totiž zvolila jen procházku po parkále. Jaká bylo moje radost, když jsme zjistili, že to na procházce schytli taky. Celý odpoledne přicházela jedna bouřka za druhou. Hony s Jonášem to 1roupami schytali ještě jednou, protože Hony prostě musel venku dozlatova dosmažit cibulku do jejich dlabance. Pak už si pamatuju jen to, že Blecha peče moc dobrý koláčky a že tenhle den vůbec nebyl ztracenej.  05 - Gandalf se...  06 - Gandalf a ...  07 - Malej tlus...  08 - Helmut ser...
Zvolili jsme lepší místo na stan, takže nás v pět ráno netrápí mokro ale nehorázná kláda. Je těsně nad nulou a bohužel to vypadá, že se vyčasilo a my musíme šlapat k nástupu Dibona Canty na Cimu Grande. Po pár krocích už mi rozmrznul mozek a za půl hodiny už koukáme na tři čimy z té správné strany. Jsme asi čtvrtá dvojka v cestě. Aspoň se neztratíme. Ztratili jsme všechny asi v šestý dýlce a pak už jako vlci čicháme kudy asi vede cesta lámavým terénem. Jestli někdo čichá za náma, tak mu nezávidím, protože ucejtí leda moje hovno s láskou položený na třetím štandu. První půlka je celkem hezký lezení. Okolo 6. dýlky se cesta přiblíží přímo na hranu a je vidět do severky. Pak se traverzuje do leva a zaleze se do komína, jehož směr se plus mínus drží až na velkou polici. Odtud zářezem mírně doprava a do výraznýho komína, kde nás překvapily rampouchy. Ještě víc mě překvapilo, že i když jsme tak dobrý, nevyčetli jsme z topa, že na posledním štandu u věžičky se má slanit 20 metrů dolů a pak pěšky na vrchol. Místo toho jsem lezl nahoru a zjistil, že Cime Grande má dva vrcholy a mezi nima je natažená lajna. Všechno zlý je k něčumu dobrý. Cesta dolů byla ucpaná až hanba, tak jsme aspoň nemohli zabloudit. Pěkná nuda. Při čekání fronty na slanění do závěrečnýho žlábku, jsme si všimli vyšlapaný cestičky na rampě. Proč čekat na jistoty. Mrskli jsme to na opačnou stranu než všichni ostatní. K našemu překvapení jsme opravdu našli slaňák a třema dýlkama jsme byly na štěrkovišti nad cestou k parkálu. Na začátku parkoviště jsme s vyplazeným jazykem předběhli Němku, která byla ve frontě první před námi, takže se tenhle husarskej kousek opravdu vyplatil. Večer už je klidnější. Obě skupiny se snaží vytáhnout historku s největším počtem padajících kamenů, štandama na vyklajících se skobách, chytama zústávajícíma v rukách... Klasická dolomitská pohodička.  09 - 3.dýlka Pr...  10 - Gandalf bl...  11 - 5 dýlka Pr...  12 - 6.dýlka Pr...
Hony s Jonášem vstávaj brzo, aby byli na nástupu Comičiho včas. Nakonec vyšli chvilku před šestou, což se mi zdálo spíš pozdě než brzo, ale nějakým zázrakem byli v cestě první, a mohli tak krásně zašpuntovat celou cestu a slíznout pár štiplavých narážek bratrů slováků, kteří je v tu chvíli asi zrovna nemilovali. My jsme se nechtěli utavit v něčem těžkým. Co kdyby kluci potřebovali zachraňovat. Na to jsem totiž expert. Vybrali jsme si Preussovu spáru V na Cimu Piccolissimu. Druhá klasická krásná cesta. Druhý hovno na štandu. Druhej krásnej den. Na vrcholu koukáme, jaká se na Gelbe kante na Picolu udělala štau. Odtud to vypadá jako impozantní stěna a to nás jen utvrzuje v rozhodnutí, že ji tam pošlem hned po resťáku. Při slanění jako zkušení borci kašleme na slaňáky po 25 metrech a dáváme rovnou pade. Jaká smůla, že se nám u toho při stahování kouslo lano. Už to vypadalo, že zatlučem první skobu, ale vyřešil to štand z hejblátek. (vláčeli jsme celej tejden skoby i kladivo v báglu, ale kromě prvního dne, kdy jsem připosraně doklepával každou skobku, jsme si ani neťukli) Když jsem začal lízt nahoru, abych lano vysvobodil, tak samo spadlo. Záhada. Z vršku to byly dvě slanění do sedýlka a pak kamenopádem přes kaskády asi 2 dýlky na štěrkoviště nad chatu. Už jsme si v klidu čůrali pod žlabem, když nám nad holejma hlavama i pinďourama proletělo hejno šutráků. Nohy na ramena a hurá k autu. Do jedenácti vyhlížíme kluky, kteří se zdrželi ve frontě na sestupu z Cimi Grande. Každej z nich má za pasem pořádnej skalp, tak jim za odměnu vaříme hrachovku s bujónem.  13 - fronta v G...  14 - Máme tady ...  15 - Čekání pod...
Na resťák jsme sjeli dolu k jezeru. Vzali jsme hodně jídla, piva a zbytek koláčků, a tak nám ten den pěkně utekl.  16 - Cima Picol...  17 - Davový šíl...  18 - Opovržlivý...  19 - Gelbe Kant...  20 - Gelbe Kant...  21 - Vrchol Cim... Pod nástupem do Gelbe Kante VI+ na Cimu Picolu, možná nejlezenější cesty v oblasti, jsme byli ještě před sedmou, což nebylo uplně brzy. 1.dvojka spojila první dvě težší dýlky a už zalejzá z dohledu, Frantík s Francouzskou začínaj lízt a 4 Rumuni čekaj pod skalou. Snad se to půjde rychle. Nakonec čekáme něco přes hodinu, to se přidává ještě 6.dvojka místního taťky sporťáka s 14 letým synem. Ze začátku to jde. První dva štandy jsou vyboltovaný, takže nám ani nevadí, že se na nich mačkáme občas i ve třech. První dvojka se ve čtvrtý dýlce vydala tak trochu opačným směrem než měla a všichni ostatní to valili za ní. Až mi jako první určujeme správný směr cesty a poprvý se v horách cejtím zkušenější než ostatní. Na 6.štandu, jednu dýlku od traverzu za IV, čekáme asi 2,5 hodiny. Taťku tohle tempo nebaví a začne se synem všechny předlejzat. Když leze okolo nás IV terénem, je to ještě docela v pohodě. Pak ale začne oblejzat lidi na římse traverzu, což už se nám tak skvělý nezdá a svorně na něj všichni nadáváme. Na exponovaným štandu v hodinkách a vyhnilejch skobách na konci traverzu je v jednu chvíli asi 5 lidí. Já ani Gandalf jsme si do něj o tři hodiny později ani neodsedli. Pořád si užíváme svištění kamenů. Jeden zvlášť dobře mířenej proletěl Gandalfovi mezi tělem a skálou. Před nejtěžší dýlkou se mi zase začínají nervozitou hejbat střeva. To už vyprchává účinek Imodia, který jsem si ráno vzal, abych v tomhle davu nemusel zase stahovat kalhoty. Zobám druhou kapsličku tohohle zázraku medicíny a můžu si užít vrchol našeho snažení na Cimách. Skoby jsou skoro po metru, tak jsem se nemusel klepat jak ratlík, ale styl se nepočítá. Ještě asi čtyři dýlky moc pěknýho lezení a v šest už pyšně stojíme na předvrcholu Cimy. Pro všechny tady cesta končí, ale my lezem kopce až na vrchol. Dvě dýlky lehkým komínem a můžem se, jako ten den jedinní, zapsat do vrcholovky. Při slanění do sedýlka jsme si jako nepoučitelní psi spálili znovu jazyk, když jsme vynechali slaňák. Ale pak už šlo všechno hladce. Na devátou objednávám u mistra Honyho večeři. Ten je přesnej jak hodinky a přesně na čas nám podává plnej hrnec výbornýho dlabance.  22 - Dulferův k...  23 - Dulferův k...  24 - Dulferův k...  25 - Dulferův k... V průběhu týdne jsme se dotkli myšlenky, že bysme měli dát všech pět vrcholů. To ale znamená zítra brzký vstávání a celodenní bloudění v Demuth kante na západní Cimu. Už večer Gandalf trochu protestuje a v pět ráno ho ze spacáku nedokážu dostat. Možná je to dobře. Já nemůžu hejbat krkem a tak jsou z nás spíš lezecký trosky, než ostřílení horalové. Jdeme se podívat jestli za týden uschnul Dülferův kout. Skoro uschnul. Už z něj neteče voda a jen první kroky na začátku kouta jsou mokrý a nepříjemný. Čtyřma pětkovejma dýlkama za sebou v kolmým koutě, se tahle cesta řadí na první příčku cest, který jsme tenhle týden lezli. Cestu z Cimi Grande už známe, takže nemáme žádný problémy. Na další lezení už nikdo nemá náladu a tak se večer balíme a vyrážíme pařit do Teplic, kde z nás budou mít všichni radost. Hlavně ty naše holky, že jo. NoFuckingHelikoptr team Rules Forever
|
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.