| Lavinu neodpružíš – důkaz místo slibů |
| Napsal uživatel Svoboda Karel | ||
| Pátek, 07 Listopad 2014 18:10 | ||
 1_Panorama 1 Výstupový žlab Mair Rinne Nockspitze (rovněž nazývaná Saile) je klasická jarní túra. Lyže nasadíš hned na parkovišti ve středisku Axamer Litzum a stoupáš severními úbočími až k Birgitzköpfl Hütte. Od chalupy se přehoupneš pod samotnou Nockspitze a stoupáš jejím severním žlabem - Mair Rinne. Brzo ráno je žlab ještě v hlubokém stínu a my kloužeme po tvrdém firnu – haršajzny jsme samozřejmě nechali doma. První paprsky slunce se do nás pak opřou na severozápadním hřebeni.  2_auf dem weg z... Krásné ráno na hřebeni Kousek po deváté, když se dole v Innsbrucku naši spolužáci trousí domů po velmi vydařeném večírku, my s Julií si užíváme parádního rána. Celé údolí Innu a začátek Stubaiských Alp máme jako na dlani. Ještěže jsme včera zavčas odešli. Teď nás za dnešní hodně brzké vstávání čeká odměna v podobě sjezdu Leintuchu (neboli prostěradla) - 400m dlouhého, nezvykle širokého svahu pohodového sklonu.  3_IMG_1195 Kousek pod vrcholem Nockspitze (2403 m), v pozadí údolí Innu a Innsbruck
 4_IMG_1205 Zápis do vrcholovky, aneb Ordnung muss sein!  5_800px-Saile_S... Jihovýchodní svah Nockspize - vyznačené je místo, kudy jsem najížděl do svahu (žlutá šipka), plánovaná linie sjezdu (zelená tečkovaná čára) a linie odtrhu (červená čára) Jó, kdybych tak dával víc pozor na sníh pod nohama a nesoustředil se na to, jak nejefektněji vyfotit ve sjezdu Júlii, možná bych si všiml, že při odjezdu z plochého vrcholu si sníh pod lyžemi několikrát podivně "sednul". Pro klid duše mi v tu chvíli ale stačí, že ráno je přeci "jen" lavinová dvojka a sníh bude po noci určitě ještě pěkně přimrzlý.  6_IMG_1264 Parádní jarní lyžovačka... Z vrcholu sjíždíme traverzem na ono bezpečnější rameno. Nejedu však do traverzu přímo, ale chci si užít aspoň 2-3 oblouky ve spádnici Leintuchu. Při tom se ale dostávám pár metrů pod mírný terénní zlom, pod kterým se sklon svahu zvyšuje. O pár chvil později mi ztuhne úsměv na rtech. Místo po krásném firnovém svahu lyžuji na velké desce – utržené základové lavině - která se sune dolů ze svahu. Málem se mi z ní podaří vyjet, ale v poslední chvíli se deska láme a jsem sražen dolů. Tohle bude ještě zajímavé! Základová lavina je to z vlhkého sněhu, je těžká a zpočátku nejede nijak rychle. Mám tak aspoň čas odepnout lyže a zahodit hůlky - potenciálně nebezpečné kotvy. Situace se rychle mění, když celá ta masa vjede do žlabu pod Leintuchem. Světlo vystřídá tma. Mizím pod sněhem. Instinktivně se snažím chránit si aspoň hlavu. Na konci žlabu se pohyb zpomaluje. Mám před obličejem vzduchovou kapsu. Ještě než se pohyb zastaví, zhluboka se nadechnu. Zabetonovaný ve sněhu čekám, co bude. Jakmile ale začne dojíždět i zbytek sněhu nade mnou, tlak v laviništi se rychle zvyšuje. Během chvilky mi drtí tělo a vytlačí všechen vzduch z plic. Jak dlouho tohle můžu vydržet? Naštěstí je laviniště tak těžké, že se po chvilce dá celé znovu do pohybu a o nějakým 50 metrů se posune dál po louce, na kterou dojelo. Tlak se uvolňuje, a když se laviniště nadobro zastaví, mám pod sněhem jen jednu nohu. Laviniště mělo dobrých 150 metrů na délku, v čele 3-4 m na výšku. Tam by člověk neměl šanci. Já s obrovským štěstím vyvázl bez šrámu. Ztráty jen drobné materiální. DÍKY, Alponoši!!!  7_Panorama 2_ar... Horní šipka ukazuje místo odtrhu, dolní šipka ukazuje místo, kde jsem přibližně skončil, když se lavina nadobro zastavila _arrows.jpg) 8_IMG_1282 (2)_... Fotka z vrtulníku - opět vyznačeno místo odtrhu a místo zastavení
 9_IMG_1244 Shiny happy people
|
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.