VŠAK Chemie

Drobas mě skoro obden připomíná, abych konečně napsala článek o našem úžasném treku. Asi nemá žádné zaměstnání... Ale, tak ať mám teda už klid :)

Kluci se báli, že bysme je ztrapnily a vylezly nahoru první. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč nás sebou na Ušbu nevzali. Zanechali nás tři křehké květinky, rozuměj Růža, Kája a já (Blecha), napospas divoké gruzínské přírodě. Když jsme nemohly jinak, rozhodly jsme se teda vydat na dlouhou, avšak krásnou cestu z vesnice, která patří do seznamu UNESCO, do vesnice, která se stává gruzínským Chamonix.

Cesta maršrutkou do Usghuli byla samozřejmě velice pohodlná a doprovázená kvalitní hudbou, jak je již v těchto končinách zvykem. První den jsme provedly zevrubný průzkum této slavné vesnice, pokochaly se nádherným výhledem na Šcharu v mlze a k večeru, odolávaje všemožným nabídkám na přespání v guesthousu, jsme založily tábor. Jak jinak než uprostřed kravské pastviny, což jsme zjistily až ráno, kdy jsme se vydali na cestu k "domovu". Cestou jsme sem tam potkaly nějaké turisty mířící většinou opačným směrem. Po většinu našeho výletu jsme se však mohly nerušeně kochat okolní panenskou přírodou, krávami, koňmi, prasaty  a polorozpadlými vesničkami, kterými jsme procházely.

kavkaz-blecha-0...

kavkaz-blecha-0...

kavkaz-blecha-0...

kavkaz-blecha-0...

Nebudu zevrubně popisovat celý průběh treku, který nám zabral čtyři dny. Přestože mé literární schopnosti jsou netušené, čtenáři by to mohlo ke konci přijít lehce zdlouhavé. Popíšu dva momenty, které ve mně určitě, a mám tušení že i v holkách, zanechaly hluboké vzpomínky.

kavkaz-blecha-0...

kavkaz-blecha-1...

kavkaz-blecha-1...

Prvním z nich byl brod přes ledovcovou řeku. Jasně že se říká, že řeka se má brodit co nejdříve ráno, aby byla hladina vody nízká... No jo, jenže to jde těžko, když tři princezny vstávají o půl deváté a dopřávají si snídani jak na zámku. Takže jsme se k vodě dostaly odhadem v jednu hodinu. Voda už vesele a divoce proudila dolů korytem a zdálo se být téměř nemožné ji přejít. Nicméně nabídku koňáka (rozuměj gruzínského jinocha na koni), který zde za drobný úplatek převážel turisty na druhý břeh jsme odmítly a vydaly se proti proudu řeky. Tohle přece zvládneme samy! Po zhruba hodině chůze proti proudu vody stále neubývalo a naše pokusy o druhý břeh vyústily v Káju uvězněnou na ostrůvku uprostřed řeky. Nemohla tam ani zpět. Ani já ani Růža jsme jí nedokázaly pomoci, jelikož ani jedna z nás se nechtěla vrhat do prudké a kurva - omlouvám se za to slovo - ledové vody. Ještě dneska se mi vybaví koňákův smích, když nás z téhle situace zachraňoval. Nejdříve převezl batohy (Růža:"Ježiš, doufám že tam nespadne, vždyť se mi namočí pas!") a potom nás hrdinky:)

kavkaz-blecha-1...

kavkaz-blecha-1...

kavkaz-blecha-1...

Druhou situací, kterou si pamatuji jako by to bylo včera, byla noc za silné bouřky. Hromy a blesky lítaly jeden za druhým a my se choulily ve stanu někde na louce. Nebylo zbytí a jinde jsme ho postavit prostě nemohly. Uklidňovala jsem se tím, že cesty blesku jsou sice nevyzpytatelné, ale že přece všude kolem jsou obrovské hory plné železa a že je přece nesmysl, aby to uhodilo do stanu. Nicméně usnout se mi/nám podařilo až při myšlence na to, že kluci jsou na tom někde ve stěně asi o trošku hůř. Místo počítání oveček se také osvědčily myšlenky na to, jestli by případně stan fungoval jako faradayova klec. Ráno jsem se dozvěděla, že Kája prý spala úplně normálně a Růža taky na žádný kruhy pod očima nevypadala. Tak nevím jestli holky kecaly, nebo jsem já jediná připo***:)

kavkaz-blecha-C...

kavkaz-blecha-S...

kavkaz-blecha-U...