| Kavkaz 2013 - Díl 2. Ushba z jihu |
| Napsal uživatel LeoN | ||
| Pátek, 01 Srpen 2014 20:55 | ||
Takže jenom to důležité. Když za vydatné pomoci místního koňaku přebolela krátká avantýra s Tomem na Tetnuldi, padli jsme si v Khergianiho muzeu do oka s Leskem a hned jsme si v jedné vitríně vybrali prodloužený wellness víkend pro dva. Děvčat jsme se zbavili snadno - stačilo jim namluvit, že holky do hor nepatří, ať si jdou radši hrát s panenkama. Řeknu vám, některé pohledy by mohly zabíjet. Nakonec se holky místo panenkám věnovaly místním cowboys, ale to už je jiný příběh. Pravdou je, že i do našeho expedičního sboru zavítalo pár podmořských plavidel různého výtlaku, ale vše se v dobré obrátilo a po roce od návratu už se navzájem i normálně pozdravíme.
A tady bychom mohli prakticky skončit.  Inzerát ve vitr... Už jen pro fajnšmekry gruzínská telenovela pokračuje z Mazeri do „Hunting bivaku“ u ledovce Gul. Hned první den nám to s Leskem začalo skřípat. Vrozená vypočítavost neúprosně násobila zlomky pravděpodobnosti a pochybnosti se draly na povrch. Že jako místňáci varují před špatnými podmínkami, že prý letos na Ušbě ještě nikdo nebyl, že cesta vypadá na každém nákresu úplně jinak a k tomu příliš koncentrovaný azuro všude kolem. Snažím se Leska demotivovat jak se dá, ale nedaří se. Pozdě odpoledne se tedy celí vlhcí doklepeme do loveckého bivaku na velké moréně, po nás dorazí už jen několik blesků a hromů, jinak jsme v celém údolí sami. Po vášnivé noci zíráme celý den do stěny a výsledkem jsou miliardy pixelů, které se marně snažíme přiblížit a napasovat na našprtaná skripta. Nakonec si radši nacvičíme pochod skoro až na nástup bludiště a začíná to pomalu dávat smysl.  Bludiště z Hunt...  Pokus o nákres  Khergiani z ods... Prášky na spaní a najednou je ráno, putujeme celým ostrým hřebenem morény, pak prudce nahoru svahem k hornímu ledovci, obejít trhliny a doleva pod nástup. Uvítá nás firnový eskalátor, pomocí kterého poměrně snadno nabíráme metry. Pak přerovnáním lega do malého sedélka, aha, zbytečná práce, takže slaněním zpět na další rampu, tou traverznout vlevo pod zespoda vybraný žlab, po lehkých mixech vzhůru, ještě trochu zadupat a nakonec za správnou kulisou opět doleva nahoru. Před druhou hodinou už kopeme orlí hnízdo na sněhovém hřebínku pod „headwallem“ jižní Ušby. Je veselo, protože sem to šlo fakt rychle, prakticky bez lana, a krev, promiňte, zatím žádná. Zbytek dne zase vejráme nad sebe a hledáme nejslabší místo kolmé stěny nad námi. Nezbude nám než se shodnout, že nejschůdněji vypadá hodně zprava. Snad poprvé i v mé duši panuje optimismus - i kdybychom to měli celé přehákovat, když vstaneme dost brzo, tak to prostě hrubou silou musíme dát.  Firnový eskalát...  Lego začíná  Už máme nastoup... Blik prásk blik prásk blik blik práááásk. Prášky na spaní fungují výtečně, takže vůbec nechápu, proč si Lesko vybral zrovna tohle počasí na noční procházku kolem stanu. Asi ho baví ta vichřice. Na brzké vstávání není ani pomyšlení, zmatená mozková kůra se místo toho snaží z duralových tyček nad námi sestavit Faradayovu klec. Není to v tomhle životě poprvé, ale třeba je to naposledy. Nálada pod bodem mrazu mezitím v předsíni přemění Leskovy boty v kámen a je vymalováno.
 Headwall  Vypadá to lehčí...  Dávej dávej Další ráno a už nás čeká jen sestup, co byste čekali. Leskovi se při nazouvání rozsypou mačky a tohle zobáctví mě náramně pobaví, mně by se něco takového stát nemohlo. Oteplilo se a cesta dolů se změnila k nepoznání. Z pevného firnového svahu je nestabilní dutý mokrý humus na plotně. Prakticky celou cestu až na nástup slaňujeme a dostáváme se na dvojnásobek času výstupu. Někdy se Leska zeptejte, jak se řeže smyčka, když ztratíte nůž. Funguje to. Z 30-ti metrové zdrhačky Špicálovi nakonec přiletí zpět krásných 50 centimetrů. Prošitost se začíná pomalu hlásit o slovo a jednu chvíli si to mířím do údolí hlavou napřed. Tady už by se nějaká ta kapka krve našla. Traverz ledovce také žádný šlágr, s oteplením se otevřelo pár nových bezedností a další určitě čekají na svou chvíli - oběma se nám dost uleví, když jsme k večeru konečně zpět na moréně.
Abych to už neprotahoval – patrně skupinový otok mozku způsobí, že místo do Mazeri se rozhodneme dojít ještě týž den přes Guli pass až do Mestie. Psát o tomto krásném treku už by byl čirý masochismus. Shrnu to tedy pouze tak, že jen málokdy se vám povede, abyste měli puchýř přes půlku chodidla. Ještě před půlnocí však skutečně kupujeme pivo v prvním obchůdku v Mestii a cestou k Manoni málem uškrtíme jednoho místňáka. Že prý jako dobrý, že jsme se do toho pustili, ale že jeden slavný český horolezec už má úspěšně za sebou Ušby obě… jakýsi Pavel Bém.
|
Komentáře
Pro mě nejsilnější zážitek, který s sebou nosím, není ani z jednoho z nejvyšších vrcholů našich sedmi kontinentů, není tedy z těch Seven Summits, ale asi to je výstup jižní stěnou Ušby v centrální části Gruzínského Kavkazu, nebo Svaneckého Kavkazu. Je to jeden z nejobávanějších a nejkrásnějších vrcholů, troufnu si tvrdit nejen Kavkazu jako takového, ale možná i na světě.
... To, co jsem prožil nejen na jižní stěně Kavkazské Ušby, ale i to, co jsem zažil s místními lidmi, bylo něco fantastického. Takže s největší pravděpodobnost í, byť je to zážitek starý pětadvacet let, je asi stále emočně nejsilnější a nejživější... Ta síla emočního zážitku a riziko asi bylo před pětadvaceti lety na jižní stěně jižního vrcholu Ušby.
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.