VŠAK Chemie

Sezona je v plném proudu, počasí přeje, síla a morál narůstají. Lezou se těžké cesty, (někteří) rozlezenci z jarních zájezdů se pouští do těžkých linií po dírkách, lištách, voštinách, ba i boulích či sklopených poličkách. Jedna disciplína je však v našem oddíle dlouhodobě zanedbávaná. A tou jsou SPÁRY.

Přitom, která cesta je logičtější a krásnější, než ta spárová? Kde se lezec dostane do intimnějšího kontaktu se skálou, kterou tak zbožňuje, než zaklesnut v širočině, snaže se popadnout dech a píďalkovitým pohybem vzhůru stoupat k vrcholu? Kudy jinudy stoupat ladným pohybem téměř bez použití síly spousty metrů než pěknou žábovicí? Zkrátka, spáry jsou fajn a občas se i ve stěnových výstupech kousek spáry vyskytne a pak techniku jako když najdeš.

Vyhlašuji tedy tímto ještě jednu (a tentokrát konečně lezeckou) soutěž.