| Skotská anabáze 2014 |
| Napsal uživatel Kubajs | ||
Jak už jsem psal výše, tahle sezóna byla pěkně na pendrek. Podle místních to byla jedna z nejhorších sezón za posledních pár let. A když už říkají i místní, že podmínky jsou na nic, tak už to něco znamená. Je všeobecně známo, že zimní lezení tady je pověstné „nádherným a stabilním“ počasím jako nikde jinde v Evropě a tudíž pokud by se někdo pokusil si počkat na pěkné počasí, asi by čekal do léta. Někteří by mohli namítnout, že existuje něco jako předpověď počasí. Bohužel počasí si většinou dělá, co chce a předpověď je většinou úplně mimo. Takže pokud člověk se chce do hor dostat a něco vylézt, musí se spokojit s tím, že podmínky nebudou vůbec růžové a obzvláště čekání na štandu bude velká zábava. Pro experty geology, většina Highlands (Grampian Mountains) je tvořena převážně vyzvednutými vyvřelinami jako Devonská žula (Ben Nevis) a další druhy žul, severní část (Northwest Highlands) je pak z části tvořena také těmito vyvřelinami, ale také tzv. Torridonským pískovcem (oblast kolem Ullapoolu, např. Suilven). Co se týče samotného lezení, tak asi všichni víte, že ve Skotsku se leze „tradičně“, což znamená žádné fixní jištění, všechno po svým. Tak a teď něco a samotným lezením.
 Scotland_01  Scotland_02  Scotland_03  Scotland_04  Scotland_05
 Scotland_06  Scotland_07  Scotland_08  Scotland_09  Scotland_10  Scotland_11  Scotland_12  Scotland_13  Scotland_14 O týden později jsme se vydali do Cairngorms (přesněji do Coire an Lochan) pokusit se o nějakou další pěknou cestu, ale jen jsme si ve finále potvrdili, že letos jsou Cairngorms pro nás prostě zakleté. O měsíc předtím nám počasí nedovolilo ani se přiblížit ke skále a v prosinci tam Ruslana a další kluky z oddílu zastihla bouře na vrcholu a nakonec byli rádi, že se živi dostali zpátky na parkoviště. Ráno ovšem ale podmínky vypadaly parádně a tak jsme vyrazili směr Coire an Lochan. Vše se zdálo být super do té doby, než jsme se doštrachali ke stěně. Celá stěna byla totálně namrzlá, takže jsme to po pár pokusech zabalili a rozhodli se, že vylezeme nahoru žlabem, který byl kousek napravo od nás. Navrhl jsem, že bychom to mohli vysólovat, ale Ruslan měl špatný pocit ohledně prvních 5 metrů, které vypadaly celkem „dodgy“ a tak jsme začali hledat nějaké místo pro štand. Asi po půl hodině se nám podařilo najít vhodný místo, kde Ruslan zatloukl 2 skoby a já začal tahat. Byl to pěknej kentus, pod vrchní krustou byl chvílemi naprosto nekompaktní sníh a chvílemi led, takže člověk si nikdy nebyl jistý, do čeho se trefí. Nějak se mi dařilo si s tím poradit až na poslední krok, kdy mi uklouzla mačka a ten pitomej nekompaktní sníh mě samozřejmě nepodržel a tak jsem letěl. Přistál jsem asi po 6 metrech ve svahu a za zvuku vylítlých skob jsem vesele pokračoval dolů do údolí i s Ruslanem. Naštěstí se nám asi 200 metrech podařilo nějak zastavit. Výsledek? Koleno a morál na pár týdnů v háji, Ruslan naštěstí bez zranění.  Scotland_15  Scotland_16  Scotland_17  Scotland_18  Scotland_19  Scotland_20 Už to vypadalo, že sezóna pro nás skončila, ale nakonec se počasí ještě ke konci března umoudřilo a začalo zase mrznout a koleno přestalo zlobit, takže jsme se vydali ještě na jeden výlet na Ben Nevis. Náš prvotní cíl byl Orion Direct, což je nejdelší ledová cesta v Británii (cca. 400 metrů), ale vzhledem k lavinoznímu nástupu ke stěně, jsme se rozhodli dokončit naše plány z předchozího tripu na Ben Nevis, tudíž vylézt Observatory Ridge, který je hned vedle Orion Face. Z auta jsme vyrazili ve 3am a kolem 8am jsme se dostali ke stěně. Počasí vypadlo geniálně a tak nám nic nebránilo začít. První délku jsme vysólovali a od druhé se začali jistit. Následovaly další 3 délky spíše skalního než zimního lezení, cepíny jsem použil jenom, když jsem se dobrovolně pustil do jedné nádherné spáry, jinak nebyli potřeba. Zhruba po 200 výškových metrech se pilíř změnil v ostrý hřeben s minimem jištění. Lezení bylo v pohodě, šlo jen o morál. Zhruba 100 metrů pod vrcholem cesty už jištění nemělo cenu, protože nebylo za co se zajistit a tak jsme zbytek dosólovali. Na vrchol jsme se dostali zhruba v 5 odpoledne a protože počasí bylo výjimečně perfektní, konečně jsme si užili nějaké ty výhledy na moře a okolní kopce. Poté následoval už jen zhruba 2 hodinový sestup, takže k autu jsme se doplazili někdy kolem 7 hodiny večer. Parádní den to byl.
 Scotland_21  Scotland_22  Scotland_23  Scotland_24  Scotland_25  Scotland_26  Scotland_27
|
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.