II. Březnové Tatry VŠAKU |
Napsal uživatel Tade, Gumídek |
Pondělí, 25 Březen 2013 20:54 |
Po loňském úspěšném zájezdu do druhých Tater na chatu Brnčálu se letos akce opakovala přibližně ve stejném termínu jako loni, tedy na začátku března. Letos to bohužel bylo v menším počtu, a to v 7 statečných. Nicméně již na nádraží v Praze, kam se s námi přišel rozloučit Lesko, se k nám přidal Jakub Brož (Gumídek), který znal Šimiho. Později přistoupil ještě jeho spolulezec Lukáš, takže celková sestava činila devět lidí. Cestou tam si nejvíce kladných bodů připsal Mýval, který vytáhl velikou flašku zlatavé tekutiny i s plastovými panáky, což ocenil především Šimi, jelikož se po její konzumaci asi jediný nešklebil a nehledal něco na zapití. Hned od začátku bylo tedy jasné, kdo tomu velí. :-D Tatry zalité narudlými slunečními paprsky se tyčily za okny vlaku. Slunečné počasí nás provázelo naštěstí celý pobyt. Kromě jednoho, tuším, sobotního dopoledne, kdy Šimi zhodnotil situaci jako vodorovné sněžení. Nicméně kluky (Gumídka s Alim) hnedle uklidnil, že v Kežmaráku (Skotská Anabáze) lezli za mnohem horších podmínek a byla to naprostá pohoda... 1.Příjezdový den. Cesta na chatu byla na pohodu, s výjimkou Mývala a Kubajze, kteří měli na zádech batožinu těžkou jako oni sami, a Mýval si navíc stěžoval na comeback oné tekutiny dovezené až z dalekého Mexica. O Růže, jež za svým batohem podlouhlého střihu nebyla vůbec vidět, ani nemluvím. Progres ovšem nastal v jejím vybavení, výměna Mejstřova cepínu z válek proti dinosaurům za trekingové hole s antishockem byla, při vzpomínce na loňské Tatry, epochální. Po příchodu na chatu jsme se rozdělili na 4 lezací skupiny. 1.Šimi, Jarda 2.Gumídek, Ali 3.Kubajz, Mýval 4. Blecha, Růža, Tade. Blecha šla sundat loňskej pytel na Žeruchy v cestě "J pilierom" s jedním V místem. Což se podařilo ještě za světla i se zmrzlými prsty. Na Žeruchy se vydali i Kubajz s Mývalem, kteří to vzali žlabem zleva a nahoře se kochali západem slunce. Zbylé dvě skupiny se vydaly do Kežmaráku, kde náš nejzkušenější a jak sám později uvedl "na zájezdu jediný orgán" (dále jen Šimi) Šimi lišácky obhlížel cestu a v duchu ji s Jardou vylezl. Gumídek s Alim se pustili do Ovčí stezky. Po první lehké délce je však překvapilo celkem šest Poláků na dvou štandech, ze kterých od nástupu byla vidět jen polovina. Chvilku tedy vyčkali a nakonec slanili dolů a mazali do tepla chaty. 2. Den ráno začal ve velkém stylu. Gumídek 25 kliků v rychlém tempu, Tade 25 mrknutí víček za minutu, Mýval dvě zívnutí za sekundu atd. (zřejmě dobrej oddíl)... tím velký styl skončil. Růža s Blechou se prý nevyspaly, byla jim zima, a Šimi si pochvaloval, jak se naopak dlouho vyspal, a to 9 hodin. Hned po snídani se startovalo zdolat plánované prásky. Dvě skupiny šly lovit do Kežmaráku. Gumídek s Alim se krásným firnovým svahem dostali k nástupu do první lezecké délky Skotské Anabáze, ze které bohužel utekli (Gumídek se začal bát, ale aby to nebylo jen tak, nechal nejdříve Aliho zatlouct dvě skoby a pak teprve vyrukoval se svými pocity). Vyrazili tedy za slunkem na Žeruchy, kde zdolali ledopád a žlaby se prokousali na vrchol (sundali tím pytel z loňska). Šimi s Jardou nalezli do "Polského koutu". Ten se jim ale přestal líbit a tak pro jistotu zapytlili, aby měli co lézt příští rok. Kubajz s Mývalem se vydali do Jestrabieho sedla. Těsně před ním však objevili krásnou linku na vrchol Jestrebie věže. Směle se pustili do bitvy, avšak cesta je zaskočila svou lstivostí a prohnaností, a proto se rozhodli slanit a svůj prváč si nechat na další sezónu. Mýval později uvedl, že to nebyla žádná procházka a nakonec musel slanit za rozemletá hov... Zato Růža si na opačné straně vyhlédla koutek na Kozí kopku. Při jeho přelezení bojovala s takovou vervou, že utrhla snad všechno, za co vzala. Při shození menších šutrů řvala "bachááááá", při padání šutrů o velikosti tenisáků již jen čekala, co uslyší ze strany jističů. Koutek se jí podařilo nakonec vytáhnout bez dalších problémů. Na otázku "Jak se jí cesta líbila?" Odpověděla: "O téhle cestě nemám nejmenší chuť říct, že byla nádherná!" Inu v Tatrách se i nemožné stane možným. Nakonec se jí ještě podařilo urvat obhozenej šutr na štandu, za který seděla. "Bleško? Stojíš dobře? Teď se chvilku nehejbej...“ „Tak to teda nestojim dobře!" To už sem byl ale nahoře a pomohl obhodit jiný. Na vrchol jsme pokračovali lehčími délkami. A nahoře se kochali pohledem na úžasnou Kozí stěnu nasvícenou zapadajícím sluncem. 3. Den se holky a Tade těšili na přehlídku v podobě klikovací rozcvičky. "Na to se v téhle zimě mohu...." sdělil Gumídek při našich tázavých pohledech. Šimi započal ráno rozpravou o tom, co se dnes zapytlí, aby bylo příští zimu co sundávat. Dále pokračoval postupným, a musim podotknout velmi přesvědčivým, nátlakem na Jardu... "Jardó, vždyť tu Weberovku stejně zapytlíme, tak co kdybychom se šli slunit taky na Žeruchovky?“ „ Ne, Šimi!“ (O 5min. později) „Jardó, ale na štandu hrozně vymrznem a na Žeruchovky krásně svítí..." Takhle to Šimi vytrvale zkoušel půl hodiny. Nakonec vyrazili na Weberovku, zapytlili nástup a šli vylézt cestu: J pilierom na Žeruchovky. Blešina skupina se rozhodla zdolat "Cestu cez knihu (V)". Ač se vyšlo již kolem půl desáté z chaty, v cestě se již někdo mrcasil a další skupina o čtyřech lidech se naskládala pod nástup těsně před námi. Co teď? Vedle byl naštěstí nateklej menší ledopádek a tak jsme volili tuto možnost. Samozřejmě šrouby Tade nechal na chatě, taky na co do cesty v prosluněné skále. Budeme se vracet? To ani omylem, tu štreku bych znovu neabsolvoval. A tak jsme se do toho pustili. Byl to cca patnáctimetrový, jemně přemrzlý led s místem o cca 70⁰. Nahoře jsme se rozhodovali, kudy dál. Traverzem se náhodou došlo přímo nad poslední štand původně chtěné cesty. Dolez byl tedy jasný, přímo nahoru ke slaňovací věžičce, ze které jsme sjeli dolů! Mýval s Kubajzem si zvolili cestu "Stredom J steny (III,IV) " na Kozí kopku. A Gumídek s Alim lezli kout na Kozí kopku levou variantou. 4. Odjezdový den. Mýval s Kubajzem přelezli ledopád na Žeruchy. Šimi s Jardou šli lézt, jak jinak nežli do Kežmaráku, cestu No a Čo (V), která se náchazí těsně vedle Ovčí stezky (III). Po příchodu na chatu se záhadně vyhýbali komentáři o svém výkonu v cestě... Inu ta skromnost. Růža se rozhodla zdolat první tři délky "Cesty cez knihu (V)". Tuto cestu bych opravdu doporučil, velmi se nám líbila. Ve druhé délce se můžete rozhodnout, zda budete obcházet zprava či zleva takový jemný převísek nad štandem. My se, podle doporučení Gumídka, co to lezl v létě, vydali doleva, kde to vede přes tři tutové skoby. Od pohledu vypadá sice pravá varianta, což jsme viděli den předem lézt partičku poláků, lehčí. Ovšem pokud, stejně jako já, netrefíte cestu ani na Divoké Šárce, volil bych levou variantu. Skoby jasně určují cestu a dokonce i já všechny tři našel. Třetí délka přes knihu byla mírně zaledněná asi první 3m, dále šlo jít na rozpor (kdo měl lezečky), nebo nohy do spáry v koutě(kdo nemá boty jako parníky), či na drytool, což sem vyzkoušel a přišlo mi to jako nejzábavnější verze. Gumídek s Alim po první délce slanili zpět dolů, kde se opalovali a podporovali náš výkon, děkujeme. |
Komentáře
Nicméně pochvala za zveřejnění, dokonce dřív než Lesko s Vejvisem a článek z loňska
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.