Babí léto ve Švajcu |
Napsal uživatel Párty | ||
Středa, 24 Říjen 2012 09:54 | ||
Září je kvalitka, stabilní póčo, ještě dost teplo a málo chcanců. Prostě ideál.
Kde jsme lezli: Cheselenflue – pěkná vápencová stěna v údolí nad městečkem Melchsee-Frutt (zimní středisko) nedaleko Lucernu směrem na Interlaken, ideál na půldenní výlet z Lucernu nebo cestou třeba pod Eiger. Nástup od auta asi 30 min, průvodec popisuje 2 cesty, pár jich tam v okolí ještě bylo, asi spíš těžších. My si vybrali cestu Meteorit (6a, 7 dýlek). Pěkný lezení v pevný skále, tutově odjištěný nejtama (jako skoro všude ve Švýcarsku), super tření, do mága sem vůbec nešáh. Ideál na rozlez. Pak bylo trochu pršavo, takže místo lezení výlet na Pilatus a potom jsme již nabrali směr Grimselpass, oblast lezeckými radovánkami vyhlášenou. Dlouhý údolí, po obou stranách kupy žulovejch, rajbasoidních stěn, sem tam spára a kout, ale kdo nerad nejistý lezení po špatnejch stupech s drobnejma chytama, ať jede raději jinam. My po odpoledním příjezdu začali v sektoru Handegg nad místní elektrárnou, která údolí na kráse zrovna nepřidává. Průvodce nás trochu vypekl, neb přístupová trasa k našemu prostřednímu vybranému sektoru nebyla popsána. Zvolili jsme tedy parkování výše, u stanice lanovky. Nebyl to dobrý nápad. Třičtvrtě hodina prodírání porostem a kapradím ve svahu plnym velkejch kamenů, který nejsou vidět, není nic příjemnýho. Nalezl jsem do cesty Quarzriss, (4dýlky, 5c+). Celkem strmá plotna, leze se podél křemenitý žíly (doslovnej překlad názvu cesty), dosti klouzavá žula skoupá na chyty i stupy. Nejty tak po 4-5 metrech, v lehkym maličko dál. 5b+ dýlku sem ještě vydejchal, 5c+ už ne a raději slanil z již ponechané majlonky. Cesta zpět stejnou cestou k autu mě už úplně dorazila. Nedoporučuju. Hned nad stanicí lanovky je sektor Fair hands line. V průvodci je popsaná stejnojmenná cesta (6a, 10 dýlek), kolem další asi 4 cesty, stejný nebo těžší. Doporučený i nějaký friendy a vklíněnce. Sestup pak tunelem lanovky. Vypadá to super, ale po vedlejší zkušenosti jsem se klasy zalekl a nelezli jsme. Navečír jsme se ubytovali dole na začátku údolí v Innertkirchenu, v kempu Grund. 2 lidi, stan a auto za slušnejch 23 franků + 1fr za teplou sprchu v případě touhy. Kempování na parkovištích jsme nezkoušeli, zákazový značky tu a tam maj, kdo ví, jak to je. Tunýlky starejch silnic jak se lze dočíst různě na netu jsem nepotkal.
Druhej den vyrážíme spravit si chuť na Mittagfluh. Nástup 50-60 min, cesty 5a - 5c+, celkem asi 6-7 směrů. Není to žula, nýbrž rula. O pěknejch víkendech tam raději nejezdit, kolem jsme jeli v neděli a bylo tam tak 10-12 aut a ve stěně spousta lidí. V pondělí jen my a nějací němčíci, takže pohoda. Lezli jsme Am Ueli sis Chueli (5b, 10 dýlek). V průvodci doporučujou pár vklíněnců a jedničku friend, friend jsem použil jednou, protože tam bylo na něj pěkný místo a mě bylo líto ho nepoužít když už ho táhnu, jináč je to úplně zbytečný a stačí obligátních 10 pres. Pěkný lezení v mírně položený stěně, nejhezčí v horní třetině podél spáro-sokolíčku přes malej převísek. 5b dýlky v závěru pak trošku prověří, ale žádnej stres. Na štandu dycky něco betelnýho jako všude, kde jsme ve Švýcarsku lezli. Slanění cestou.
Předpovědi slibovaly ještě jeden pěknej denpřed večerním příchodem/přechodem fronty, tak jsme se rozhodli vyjet ještě o kousek výš, přejet sedlo Grimselpass, sjet dolů a vyjet hned vedle do Furkapassu. Obligátní ranní zpoždění a kolem 11 jsme na místě. Cílem dnes sou Westwandplatten na Kleines Furkahorn (3026m) cestou Der verklemmte Bergschuh(5c+, 13 dýlek?).Nástup asi 30-40min nad ledovcem Rhony. Najít cestu je poněkud obtížnější, to nám ještě další půlhodinku zabere. Nástup je nad odtávajícím sněhem s pěknou dírou pod něj, hladkou a dole trochu zasviněnou plotnou, chce to na jistotu těch pár metrů k prvnímu nejtu. Dál už pohoda, pěkný, plotnový lezení na luxusní žule s bezvadným třením. Klíčovej krok je hned ve druhý dýlce takovej trošku nelogickej nátah přes převísek metr od lehčího oblezu, ale reálně to může bejt 5b max, takže stojí za to si ho dát. Dále už je to hodně dýlek lehčího lezení plotnama, kdy se dá občas volně kráčet až běžet bez rukou, nejtů je hodně, držet se vybraný linie je obtížný, protože v okolí je hned několik cest, který se různě křížej a tak. Obtížnost ale bude podobná. Nápovědou můžou být různý typy nejtů v liniích, ne vždy to ale platí. Ideální je aspoň občas lízt souběžně a štandovat pouze k odpočinku. Standardních 10-12 pres + 2 smyce stačí, vlastní matroš je jen zátěž. Průvodce popisuje cestu přibližně do půlky kopce, pak se dá nějak traverzem utéct vpravo, což by byla celkem škoda. Po asi 1,5 dýlce lehčího lezení až choďáku, kde jsem našel 1 nejt, narážím na další štand. Od něj pak ještě cca 6-7 dýlek super lezení tak kolem 5a-5b na předvrchol, slaněním do sedla a pěšky vyběhnout na vrchol Kleines Furkahornu s vrcholovým křížem. Celkem asi 5 hodin. Dojem z krásnejch výhledů na ledovec pod náma a Alpy na západě trošku kazí fronta, která se právě od západu blíží, proto se moc nezdržujeme a začínáme sestupovat pěšky k autu. Dole jsme právě včas, ještě postavíme stan u starýho vojenskýho lágru (dnes snad dětský tábor) a začíná pršovat. Ráno bohužel mrazivý a poprchávací, na lezení to fakt nevypadá, tak se rozhodujeme vrátit zpět do Luzernu a trošku se ještě městsky zabavit, nakoupit čokolády a sýry a poslat pohledy. Jinak ale oblast nádherná, určitě se tam ještě někdy vydáme. Výběrovej průvodce na pár dní určitě postačí, na důkladnější seznámení to bude chtít asi průvodce Schweiz plaisir – Ost Jürg von Känel, kde je toho víc, včetně jednodýlkovejch sportovek. Hezký články a zdroj info viz Horyinfo.cz.
Další den vymeteno, ale dovolená se krátí, tak se vydáváme trochu směrem k domovu a míříme na Brüggler(1777m) Autem po úzkých klikatých silničkách až k horolezecký chatě s parkovištěm, WC, tekoucí vodou a místem na stany. Obálka na peníze a ceník. Holt Švýcarsko je Švýcarsko. Úplně všude okolo krávy se zvoncem, zvonící dnem i nocí, při jídle, ve stěně i při zaslouženém odpočinku. Vrchol vypadá jako trochu větší sušky a je z kvalitního, neoklouzanýho vápence. Spousty vícedélkových cest, vlevo kolem 5c-6c, po nejtech, vpravo lehčí, částečně po vlastním. Nástup od auta 50 min. Orientace na jih, takže ideál po dešti, ale i v září na slunci docela pařák. My lezli Sonntagsweg (6a+, 7 dýlek). Vyrovnaný lezení v mírně ukloněný stěně, spousta sakra ostrejch hran wasserlinen a jinejch děr. Odjištěný perfektně, sebou navíc 1-2 smyce na případný provázání hodin. Klíčová dýlka až úplně na konec, trochu zateklá spáro-komíno-stěna, konečně něco kolmo až trochu do kopce. Jen je už ve stínu a je poměrně frišno. Vrchol s křížem za odměnu, panorámata jak z filmu, epesní. Sestup kolem, turistickou normálkou. Druhej den ještě naburácim do Via Priska (6b, 8 dýlek) ale je to už trochu hodně, první klíčovej krok po troše nacvičování dám, druhej párkrát vyzkoušim a vzdávám, slunce spaluje, holt není podmínka. Slaňujem a už jen hurá k autu a zpátky domu.
Jelikož nám ještě zbývá víkend, vydáváme se na neděli dolízt na Křižák. Novýho průvodce hned hodim do prvního bláta který cestou potkám, aby vypadal jako ten starej a jdem lízt. Lezení skvělý, počasí úplnej orgáč, trocha morálu z hor ještě zbývá, vyběhnem rychle 3 cesty kolem kterejch jsem už párkrát prošel a necejtil se na ně. K obědo-večeři ještě domácího kance na švestkový s bramborovýma plackama, odjezd do Jabka, večerní lahváček a rychle spát aby neujela ranní tramvaj do práce.
|
Komentáře
Takový kontakt by se mi případně hodil, pokud budu zase někdy dlít v Luzernu na školení v lezoucím období, že bych se s ním někam vypravil.
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.