Kterak sestoupit z Cesty k slnku, aneb... |
Napsal uživatel Valenta Jakub | ||
Úterý, 14 Únor 2012 14:43 | ||
Na sobotu padla volba na Cestu k slnku, vyhlášená pětka na Malý ladový štít, kterou den před námi Lesko s Cinkem pro nedostatek času nedolezli. S vidinou, že cesta tedy bude od kluků alespoň do půlky vyčištěná jsme se zakousli do prvních délek. Záhy zjišťujeme proč borci v pátek nenašli žádné vrtané štandy - protože valili rovně nahoru a linii vytyčenou v topu jen protínali, překvapivě ne zrovna v místech, kde byly borháky - a proč tudíž cesta prakticky vůbec vymetená není. Nenecháme se tím rozhodit a mydlíme to svižně hore. Krásné lezení, místy solidní expozice, spousta jištění, velký chyty a na sluníčku dobrých 10 stupňů. Po pár hodinách vychutnáváme předposlední klíčovou délku za V a pak už jen vzdušný výlez do sedýlka. Je chvilku po páté a my bleskově balíme matroš s představou, že do hodiny sedíme na Téryně, leč... Už v poslední délce jsme si všimli, že vpravo od nás, na hřebeni, který se svažuje až k Téryně jsou nějakých 200 metrů od nás stopy. K těm by se dalo dostat přelezem na první pohled ne zrzovna příjemným a poněkud exponovaným terénem(prudká sněhová pole a skály). Kdyby stopy vedly dál po hřebenu až k chatě, jednalo by se o daleko rychlejší a logičtější cestu, než výše zmíněný sestup přes Malý ladový a Sedielko. Myšlenku přelízt ke stopám jsme vyřkli, abychom jí v zápětí oba shodně zavrhli s poukazem na to, že nevíme, kam přesně stopy vedou(možná je to jen výlez z nějakýho ztřeštěnýho prásku)...,že topo mluví jasně..., že kluci říkali...a že za půl hodiny je tma, takže vyvádět skopičiny není tak úplně na místě. Nechceme nechat nic náhodě, žhavíme telefon a voláme dolů, jestli je to dobrej nápad nebo blbej nápad nebo jakej je to vlastně nápad...“the person you are calling is not available at the moment“...se opakuje 2x, pak ještě někdo telefon nebere. Zkusíme nastoupit do sněhového pole, kterým by se daly oblézt skály na hřebeni a dostat se ke stopám(o kterých pořád nevíme, kam vedou). Ne že bych to chtěl nějak dramatizovat, ale terén nám ani trochu nesedí. Místama sněhu po pás, místama tvrdej nafoukanej, občas je pod sněhem plotna a všechen ten bordel ústí do krásnýho kuloáru, který se ztrácí jednak někde hodně dole a druhak už bohužel i ve tmě. Vylézáme zpět do sedýlka a moc nevíme.
|
Komentáře
mno každobrďo díkes zachráncům a za tuhle zkušenost, chystéme taky něco a sestup zatim docela flákáme :)
Žďárec
Mejstřa
Zde se zrovna sešly podmínky tak, že nám přišlo jako adekvátní řešení vyrazit naproti. Takové rozhodnutí však zdaleka není automatické, dokonce ve většině případů nesprávné (zvlášť pokud už v chatě proběhne pár piv a panáčků). Obvykle se počítá s tím, že pokud nedošlo ke zranění, měli by být lidi venku schopni přečkat noc.
že by nám terina nebyla souzena
hlavně že se nic nestalo...
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.