VŠAK Chemie

...vlastně se nic nestalo. Na prvním místě VŠAK velký dík záchranné četě ve složení Leon, Špicál, Max, Beskydoš a Mates. Níže popis jedné tatranské etudy z února 2012.

Na sobotu padla volba na Cestu k slnku, vyhlášená pětka na Malý ladový štít, kterou den před námi Lesko s Cinkem pro nedostatek času nedolezli. S vidinou, že cesta tedy bude od kluků alespoň do půlky vyčištěná jsme se zakousli do prvních délek. Záhy zjišťujeme proč borci v pátek nenašli žádné vrtané štandy - protože valili rovně nahoru a linii vytyčenou v topu jen protínali, překvapivě ne zrovna v místech, kde byly borháky - a proč tudíž cesta prakticky vůbec vymetená není. Nenecháme se tím rozhodit a mydlíme to svižně hore. Krásné lezení, místy solidní expozice, spousta jištění, velký chyty a na sluníčku dobrých 10 stupňů. Po pár hodinách vychutnáváme předposlední klíčovou délku za V a pak už jen vzdušný výlez do sedýlka. Je chvilku po páté a my bleskově balíme matroš s představou, že do hodiny sedíme na Téryně, leč...

Na prvním místě nutno přiznat, že jsme sestup nijak zvlášť bedlivě nestudovali. Z topa jsme vyčetli, že od konce cesty je to 15 minut jedničkovým hřebenem na Malý ladový štít, odkud se sestoupí do Sedielka a pak už jen vydupanou dálnicí až do chalupy. To potvrdili i ostřílení borci, kteří cestu již kdysi lezli, tudíž jsme v sestupu žádnou záludnost nespatřovali.

cestakslnku_01

cestakslnku_02

cestakslnku_kli...

Už v poslední délce jsme si všimli, že vpravo od nás, na hřebeni, který se svažuje až k Téryně jsou nějakých 200 metrů od nás stopy. K těm by se dalo dostat přelezem na první pohled ne zrzovna příjemným a poněkud exponovaným terénem(prudká sněhová pole a skály). Kdyby stopy vedly dál po hřebenu až k chatě, jednalo by se o daleko rychlejší a logičtější cestu, než výše zmíněný sestup přes Malý ladový a Sedielko. Myšlenku přelízt ke stopám jsme vyřkli, abychom jí v zápětí oba shodně zavrhli s poukazem na to, že nevíme, kam přesně stopy vedou(možná je to jen výlez z nějakýho ztřeštěnýho prásku)...,že topo mluví jasně..., že kluci říkali...a že za půl hodiny je tma, takže vyvádět skopičiny není tak úplně na místě.

O chvilku později se tedy brodíme navátým hlubočákem směrem na vrchol...jedničkový hřeben...hm, no dokáže překvapit. Hřebínek se zužuje a najednou zjišťujeme, že vlastně docela lezem a že případný pád ať napravo nebo nalevo by se zastavoval asi jen blbě. Postup se zpomaluje a šeří se. Vylezeme ještě asi přes dva kameny a naskytne se nám pohled, který nás nejen že nepotěší, ale poprvé nám i trochu zatrne. Vrchol je ještě zatraceně daleko a expozice i obtížnost se evidentně zvyšují. Je nám jasné, že bychom měli začít jistit, ale ani jednomu se nám nechce strávit na „sestupu“ další hodinu a půl lezením ve tmě, navíc pohled na sestup z Malého ladového do Sedielka se z místa, kam jsme dolezli zdál ještě výživnější. Rozhodnutí bylo nasnadě. Trvalo nám sotva pár vteřin, než jsme se rozhodli pro stopy, které jsme viděli při dolezu. Otáčíme a sestupujem do sedýlka, kde končí Cesta k slnku a odkud jsou stopy vidět.

cestakslnku_04

cestakslnku_05

cestakslnku_ses...

Nechceme nechat nic náhodě, žhavíme telefon a voláme dolů, jestli je to dobrej nápad nebo blbej nápad nebo jakej je to vlastně nápad...“the person you are calling is not available at the moment“...se opakuje 2x, pak ještě někdo telefon nebere. Zkusíme nastoupit do sněhového pole, kterým by se daly oblézt skály na hřebeni a dostat se ke stopám(o kterých pořád nevíme, kam vedou). Ne že bych to chtěl nějak dramatizovat, ale terén nám ani trochu nesedí. Místama sněhu po pás, místama tvrdej nafoukanej, občas je pod sněhem plotna a všechen ten bordel ústí do krásnýho kuloáru, který se ztrácí jednak někde hodně dole a druhak už bohužel i ve tmě. Vylézáme zpět do sedýlka a moc nevíme.

Myslím, že jsme tušili, že se nic zásadního neděje, ale přece jen to byla situace, ve které ani jeden z nás nikdy nebyl a se kterou máme zkušenosti nanejvýš teoretické a to ještě dost chatrné. Ve výsledku člověk moc neumí odhadnout vážnost situace a výši rizika. Na jednu stranu nám nic nebylo, na druhou bylo dvacet pod nulou.

Nakonec jsme dospěli k rozhodnutí, které se později ukázalo sice ne jako úplné sci-fi(chatár Miro říkal, že bysme to přežili), nicméně většinu osazenstva Téryny následně solidně pobavilo. Vytáhli jsme lopaty a ve zmrzlé návěji jsme vystavěli záhrab o dvou ložnicích, s vnitřním zvýšeným místem pro dělání dřepů, s pracovnou a garážovým stáním pro menší SUV. Stavbu jsme pojali ve funkcionalistickém stylu, jehož strohé, neúprosně přímé linie ostře kontrastovali se secesním zdobením(rostlinné motivy) na vchodových dveřích, které si vymínil Ben. Zrovna jsme hledali vhodné místo, kam bychom umístili obraz od Kazimira Maleviče - Bílý obdélník na bílém pozadí, když nám zavolal LeoN. Na jeho otázku, jak jsme na tom, jsme popravdě odpověděli, načež se nám dostalo přímé odpovědi:...“ty vole dyť zmrznete“. Kromě toho jsme se od Leona dozvěděli, jaký že je to vlastně nápad snažit se dostat k stopám na hřebínku-dobrý a že nám jdou naproti.

Ben vyměnil baterky v čelovce a najednou šajn jako hrom(moje vyšeptaná čelovka dosvítila tak na dva metry). Prosvítili jsme inkriminované místo a vymysleli jsme, kudyma by se snad dalo prostoupit. Navazujem se na jedno lano, štandujeme za hodně zvláštní věci a postupových jištění dáváme po skrovnu(protože není kam). Z eventuelního pendula by se zatočila hlava i Foucaultovi(přeháním, ale poslat bych to tam nechtěl). K vysněným stopám dolézáme zrovna v okamžiku, kdy po nich zespodu vybíhá záchranná četa(mimochodem v rekordním čase). Za 40 minut jsme na chatě, kde jsme se odměnili Horcem a chatár nás odměnil knedlíkem s lečem(!).

Závěrem ještě jednou velký dík borcům, co si nás přišli vyzvednout. I když naštěstí nemuseli nijak zásadně zasahovat, psychciká vzpruha to byla jako hrom. Ve výsledku se vlastně nic nestalo. Špicálovi Leonovi, Maxovi, Beskydošovi a Matesovi nebylo dopřáno se večer nerušeně zhulákat. Protože jsou to skromný kucká, tak si noční vycházku ještě pochvalovali. No a pro mě s Benem slušný varování, který doufám že bude mít za následek adekvátní přehodnocení přístupu k lezení nejen v horách. Jo a ten kdo letos v zimě poleze Cestu k slnku, tak na něj nahoře čeká slušný překvapení v podobě našeho neskromného příbytku a totálně zmatenejch stop všude okolo :-)

Pro příště: pečlivě nastudovat sestup z více zdrojů, mít čerstvý baterky v čelovce, mít uložený kontakty na víc než jen na 3 až 4 lidi z dvacetičlenný výpravy a hlavně brzký nástupy!

Páčko!

Jakub